Podělte se o zkušenosti v krátké anketě a ověřte si v ní, zda víte, jak správně postupovat při vzniku služebního úrazu
Kontaktujte náš "úrazový tým" pro radu a podporu
Podělte se o zkušenosti v krátké anketě a ověřte si v ní, zda víte, jak správně postupovat při vzniku služebního úrazu
ÚRAZ ČASTO MĚNÍ VŠE
Asi polovinu klientů našeho spolku tvořili a nadále tvoří ti, kdo utrpěli úraz. A to dokonce včetně těch, kteří se "zotavili".
Trvalé následky úrazu někoho doslova vyřadí ze společnosti, jiný může působit po pár měsících zdravě, zatímco i jeho život se od základu změnil.
Následky některých úrazů totiž vedou ke změně klasifikace schopnosti k výkonu služby. Postižení musí být přeřazeni na jiné místo (pokud takové armáda má), anebo rovnou odejít coby další služby neschopni.
Znamená to pro ně nejen finanční ztrátu, ale především šrám na duši. Pro armádu jako civilisté přestávají existovat. Zhoršený zdravotní stav přitom nemusí nutně znamenat invalidní důchod, přesto omezuje šance na solidní pracovní uplatnění.
Zvláště smutnou kapitolu píší ti, kdo se s těžkými následky budou potýkat až do konce života. Jejich utrpení by mohly mírnit aspoň uznané a včasně proplácené kompenzace kryjící rehabilitace, léčebné výlohy, pomůcky, ovšem i snížené společenské uplatnění.
V posledních letech, bohužel, Ministerstvo obrany ČR podrobuje řadu zraněných a ze služby vyřazených vojáků až úřední šikaně - bez varování přestává posílat dříve uznané náhrady, nechává znovu prozkoumat jejich zdravotní stav, ale vleče se s tím měsíce, zpochybňuje původ trvalých následků (svádí jej na jiné úrazy nebo degenerativní onemocnění), ve správních řízeních překračuje zákonné lhůty... To postižené vyčerpává psychicky i finančně, až nemají sílu a prostředky dovést věc k soudu.
Proč to resort obrany dělá? Těžko říci, finance by mu to z rozpočtu ubralo minimální. Je možné, že se tak kryjí nějaká minulá chybná rozhodnutí? Existuje oprávněná obava, že by uznání jedné chyby spustilo lavinu žalob?
Aby vás toto nepotkalo, resp. následné vymáhání vašich práv netrpělo nedostatky ze samého počátku, přečtěte si naši elektronickou příručku Jak postupovat při vzniku služebního úrazu a zvládnutí jeho následků.
Pokud to je v našich silách, pomůžeme s úhradou nákladů na rehabilitace a pomůcky, ale také na právní zastupování.
Budujeme tým, který se systematickým odepíráním nároků zraněných při služebních úrazech zabývá. V současné době se problematikou zabývá Veřejný ochránce práv a shromažďujeme pro něj podklady. Čím více postižených a odmítnutých se ozve, tím lépe. Využijte náš kontaktní formulář níže.
AŤ ZRANĚNÍ DÁL SLOUŽÍ
Potíže těch, kdo trpí trvalými následky, prohlubuje jejich vyřazení z aktivní služby. Zatímco třeba v americké armádě vidíme hendikepované (obvykle po ztrátě končetiny) zpět ve službě, dokonce na misi, nebo jako reprezentanty armádního sportu, Armáda České republiky není ochotna a schopna nastolit změnu zdravotní klasifikace tak, aby mohli nadále sloužit. Kdo jiný by měl zastávat pozice instruktorů nebo náborářů než zkušení veteráni? Jak by jim na takové pozici bránil jejich zdravotní hendikep? Proč na taková místa nastupují ti, kdo naopak jako zcela zdraví mohou nalézt uplatnění v celých ozbrojených silách?
Alespoň o tom uvažujme.
VOJÁKY JE TŘEBA POJISTIT
Kdykoli někdo utrpí úraz a dělají se pak sbírky na jeho rehabilitace a speciální pomůcky, najdou se tací, kdo se ptají: "A proč nebyl pojištěný?" Ten dotaz není zlý, je naopak na místě. Vojáci dostávají příspěvky na nejrůznější sportovní a kulturní aktivity (FKSP), proč ne na zdravotní a úrazové pojištění? Dokonce by hromadnou smlouvu mohlo uzavřít přímo Ministerstvo obrany. Například Generali Česká pojišťovna o to v minulosti již projevila zájem. Byla by ochotna krýt i taková pojistná rizika, jako působení ve válce či seskoky padákem, na které se jinak v soukromých smlouvách vztahují výluky z pojištění. Pokud by byl takový pojistný produkt spojen se spořením, čekal by na vojáky i finanční polštář v případě ukončení služebního závazku, ačkoli ještě nemají nárok na výsluhový příspěvek.
Že zde tato možnost existuje, je třeba resortu obrany připomínat.
Jak postupovat při vzniku služebního úrazu a zvládnutí následků
elektronická brožura ve formátu PDF
KLIKNĚTE DO ČTEČKY
A MŮŽETE HNED ČÍST,
ULOŽIT
ČI TISKNOUT
Příběhy
Pavel
Pavel utrpěl ve službě úraz páteře, ochrnul na levou nohu, coby další služby neschopen skončil v invalidním důchodu, s nepříznivou prognózou.
Ministerstvo obrany zahájilo vyplácení náhrady platu i veškerých nákladů spojených s léčbou, jak to má být. Jenže Pavlův stav vyžadoval další operaci, která se bohužel nezdařila, takže ochrnul i na levou ruku. Dílčí odškodnění za ni od MO ještě dostal, ale k doplacení zhoršení trvalých následků se již nemělo.
Naopak poté, kdy se Pavel s nároky ozval, mu přestalo doplácet i náhradu platu a náklady za léky a rehabilitace. Ministerstvo už několik let neodpovídá Pavlovi na žádosti v zákonných lhůtách, alespoň některé doplatky posílá, avšak s mnohaměsíčním skluzem, až po výzvách právníků.
V roce 2019 začal Pavel spolupracovat s "Máky", pomohli jsme mu angažovat právníky, s dobrovolníky a díky dárcům přestavěli koupelnu na bezbariérovou, zajistili polohovací rám postele a doufáme, že pomůžeme i s bezbariérovým vozem. Celý příběh (pdf) přímo z pera Pavla si přečtěte zde.
Iveta
Iveta byla policistkou, na cestě k zásahu nedal hlídce jiný vůz přednost. Zdálo se, že Iveta si odnáší jen modřiny, následky se však ukázaly celoživotní.
Ze srážky v 80 km/h vyvázla na první pohled dobře - bolest hlavy, prokousnutý jazyk, zhmožděniny. A "hnutý krk", který, jak se později ukázalo, představoval v důsledku whiplash syndromu trvalé poškození krční páteře, svalstva a nervů.
Rehabilitace ani léky nezabíraly, Ivetě trvale hučelo v uších, motala se jí hlava, trpí bolestmi. Kvůli závratím musela vrátit řidičský průkaz, policie jí přeřadila na jinou práci a z hlediska zdravotní klasifikace z "A" na "C". Ministerstvo vnitra nabídlo odškodné 3500 Kč a pojišťovna viníka nehody 11000 Kč!
Vnitro odkázalo Ivetu na vymáhání dalšího odškodnění od viníka, přestože zákon ukládá tuto povinnost jemu. Nakonec byla Iveta propuštěna jako další služby neschopna, bez dalších zákonných kompenzací. Vnitro se naopak snažilo Ivetu utahat vyžadováním dalších posudků a protahováním lhůt správního řízení. Více v původním článku zde.
Když se Iveta v roce 2017 obrátila na "Máky", byla na pokraji psychických sil. Pomohli jsme jí uhradit náklady na právní zastoupení i na nový start - vysokoškolské studium oboru, který ve svých snech měla hned za prací u policie a v němž se může uplatnit i přes svá zdravotní omezení.
Karel
Karel neprezentuje služební úraz, potažmo selhání ministerstva, nýbrž zranění v civilním životě a bezzubost soudního systému. Prokopli mu hlavu.
Jako zapálený mladý voják se chystal do mise, ale osudnou se málem stala cesta ze zaměstnání. Havaroval a těžce si poranil hlavu. Zamakal na sobě a dokázal se do roka vrátit do služby! Jenže netrvalo dlouho a Karla napadli opilí hosté restaurace, kam zašel po službě posedět s bratrem. Zastal se servírky, k níž byli vulgární, načež ho málem ukopali k smrti. Prokopli mu lebku, takže Karel na půl těla ochrnul a utrpěl afázii - ztrátu řeči.
Karlova maminka se rozhodla zabojovat, vozit Karla na nejlepší rehabilitace v ČR, jaké podstoupili jeho kolegové Jirka "Regi" Scham a Lukáš "Hiro" Hirka. Jsme rádi, že jsme k tomu spolu s vámi mohli od roku 2018 přispět - Karlovy pokroky jsou skvělé a stále pokračují.
Ale jedna věc tady nesedí - zatímco rehabilitace a celková péče, na kterou se veřejnost skládá ve sbírkách i z daní, činí už milióny - viník dostal pár let natvrdo a před soudem stihl převést majetek na příbuzné, takže se dosud nijak napodílí.
Honza
Jan K. byl náš úplně první případ, ale už nebyl mezi námi. Ministerstvo obrany neurvale blokovalo dědické řízení, tedy připravilo o zdroje vdodu a sirotka.
Honza, zkušený voják a veterán, řídil Land Rover s kolegy při cestě na mimořádné cvičení. Jeho nadřízený mu to dal rozkazem, ačkoli nebyl řidič a neměl před tím zákonnou pauzu na oddech. Honza za toto pochybení velitele zaplatil životem a jeho kolegové zraněními. Armáda se snažila vyvléct a ministerstvo obrany se neštítí mstít na sirotkovi dodnes.
Dědické řízení se táhlo asi rok proto, že resort obrany řešil, zda si z něj nemá vzít náhradu poničeného vozu. Že tudíž vdova nemá, jak platit hypotéku, ale ani z čeho kupovat plenky, úředníky nezajímalo. Velký dík běžcům z ArmyRun a Jeep Clubu, jako Jenovým kolegům, kteří se tehdy aspoň na to málo s námi složili viz zde. Pak se resort umoudřil, ale...
Ani 8 let od tragické události nemají vdova a dcerka klid. Zákonné platby jim MO byrokraticky oddaluje, dluží jim půl roku, což činí desítky tisíc korun, znovu a znovu je vystavuje dluhové pasti. Nenapadlo by nás , že po tolika letech se budeme muset znovu skládat, aby dítě, které nemělo šanci poznat svého tátu, mělo vůbec na školní pomůcky.
Patrik
Patrik utrpěl úraz ramene na misi při manipulaci s kulometem. Že není jen natažené, se zjistilo po návratu, kdy musel podstoupit operaci a pak další.
První operace po návratu z mise se bohužel nezdařila, Patrik sice hodně rehabilitoval, ale hybnost ramene se nevrátila a bolesti neustoupily. Musel půl roku čekat na další operaci, pak opět rehabilitace.
Ministerstvo obrany mu, navzdory prvotnímu jasnému uznání služebního úrazu, a tedy zcela protizákonně, přestalo nemocenskou doplácet do 100 % platu. Patrikova rodina, která se v té době zrovna přestěhovala do nového domku, se kvůli tomu začala propadat do dluhové spirály.
Náš spolek, na který se tehdy obrátila Patrikova žena, pomohl po právní stránce a především díky výnosu z akce Po stopách hrdinů stabilizovat rodinný rozpočet. Viz tehdejší avízo zde. Smutné je, že Patrik se dočkal kvůli aktivnímu přístupu k řešení problému také šikany na pracovišti.
Příběhy "neznámých vojínů"
Chtěli bychom tuto stránku naplnit všemi příběhy. Za 8 let "Máků" jsou jich desítky, jen teď v říjnu 2021 v běhu pět. Než to doděláme, vyslyšte náš souhrn...
Podělat se může leccos, každý z nás se může jednoho dne probudit v nemocnici, více či méně chromý, anebo se taky neprobudí vůbec. Úrazy se stávají. Když mají následky, nezbývá, než se smířit a přizpůsobit. To první je váš boj, od toho máte rodinu, přátele a psychologa. Ale není fér, aby se rodina vydala z poslední koruny, zatímco se snaží vám vrátit aspoň kousek zdraví a vůbec umožnit další koexistenci. Zvláště pokud za ten obrat vzhůru nohama zodpovídá někdo jiný, a to i ze zákona, ba zvláště proto.
Každý zaměstnavatel má své lidi ze zákona pojistěné. Jak je vůbec možné, že jim pak nesnese modré z nebe, když to ani nemusí sám platit? Kdo a proč je motivován dělat falešné obstrukce ve vyplácení náhrad platu, bolesti a léčení? Proč speciálně ministerstva obrany a vnitra, kde se s rizikem musí počítat, nestojí za svými lidmi? I kdyby to platila ze svého.
Měli jsme desítky dotazů na neodškodněný úraz, přitom úraz, který postižené připravil o další kariérní růst, někdy o milovanou práci vůbec. Vždy je připravil o sebevědomí, důvěru v zaměstnavatele, leckdy o sebeúctu, až o rodinu.
My jsme po zkušenostech mnohdy doporučili nepouštět se do právních sporů, neboť to stojí peníze, ale především psychické zdraví. Z hlediska individuálních lidí to byla rada nad zlato, jenže z hlediska systému kruciální chyba. My jsme se dlouho chovali tak, že jsme raději poskytli pomoc postiženým sami. Dnes už víme, že úředníci se za nos nechytí, naopak jsou otrlejší a spoléhají na sbírky.
S tím končíme, obracíme strategii - pomůžeme každému, ale nově se bude soudit. Kdysi měla jedna pražská čtvrť takový program proti graffiti - obnoví vám na své náklady fasádu, ale když se podaří sprejera lapit, půjdete svědčit. Postupy MO, potažmo MV, vůči poškozeným zaměstnancům
jsou systematické, máme důkazy, že je někdo vytvořil a nakázal, takže nejde o nahodilé chyby a svévoli. Rádi pomůžeme vám výměnou za to, že vy pomůžete budoucím.
Napsat svoji zkušenost/dotaz
ke služebnímu úrazu
Vaše zpráva se odešle dobrovolnickému týmu, který se ve spolku problematikou služebních úrazů zabývá.