Ministerstvo obrany představilo novou podobu vlčího máku, který využívá Vojenský fond solidarity. Design od Štěpána Mareše je rozhodně nezaměnitelný. Jeho pasování na “oficiální národní symbol válečných veteránů” a označení “Vlčí mák České republiky” však vyvolává otázku, zda se stát nesnaží monopolizovat veteránskou charitu. Nošení vlčích máků a sbírky na pomoc veteránům jsou ve světě už přes sto let záležitostí nestátních neziskových organizací a neexistuje žádná jednotná podoba vlčího máku, natož státní.
Odpojeni od praxe, opojeni mocí
Označením vlastní grafiky máku za státní symbol se však Obrana nezastavila. Vydala etiketu, jak vlčí mák správně nosit. Ústrojová kázeň musí být, tisíce těchto návodů však ministerstvo natisklo zřejmě i pro civilisty. Mák nepozměňovat, nosit nalevo, po dobu přesně dvou týdnů. Činí tak v době, kdy ve Velké Británii - jeho velkém vzoru - běží kampaň “Neexistuje správný způsob jak nosit vlčí mák”, která ubezpečuje, že jediné pravidlo je “Nosit mák s hrdostí”.
“Doufám, že nevydali skutečný stejnokrojový výnos o tom, že vojáci smí nosit jen tento mák a daným způsobem. Náš spolek podporuje spousta vojáků, kteří si pořizují máky od nás podle vlastního vkusu. A třeba výšivky na suchý zip jsou určeny na rukáv. Snad je smějí svobodně nosit,” zamýšlí se nad postupem ministerstva Miroslava Pašková, která přes deset let nezištně pomáhá veteránům ve Spolku VLČÍ MÁKY.
Resort obrany však chystá další projev síly: “Vlčí máky bude možné získat v různých městech republiky přímo od vojáků z přilehlých posádek,” píše se na webu ministerstva. Nezbývá, než doufat, že nejde o charitu z rozkazu a vojáci nepůjdou do ulic v pracovní době. Pak by totiž bylo nasnadě porovnat výnos sbírky a náklady na její personální zabezpečení. “Tak či onak takovému nasazení nemohou malé veteránské charity konkurovat,” dodává Pašková.
Snaha zavést jednotný mák už tady byla a skončila u soudu
V Británii, kde je tradice vlčích máků nejsilnější, je naprosto normální, že se na pomoci veteránům podílí více charitativních organizací - jmenujme například Royal British Legion, Help for Heroes, Poppy Scotland. A používají různé vlčí máky - jak tvarem, tak určením - nejen odznaky a nejrůznější brože, ale klidně šály. Když se tedy na stránkách českého Ministerstva obrany dočítáme povzdech: “Podoba vlčího máku nebyla ale v minulosti kodifikována,” musíme namítnout: “A proč by měla být?”
V české kotlině přitom nejde o první snahu přivlastnit si vlčí mák. V roce 2019 si jej jako ochrannou známku registroval u Úřadu pro průmyslové vlastnictví Nadační fond Regi Base. Veteránským spolkům a charitám pak rozesílal výzvy, aby používání vlčího máku zanechaly, anebo zaplatily licenční poplatek. “My jsme mu neustoupili, takže nás další dva roky šikanoval a vydíral,” vzpomíná Miroslava Pašková ze Spolku VLČÍ MÁKY.
Ministerstvo obrany tehdy podalo návrh na zneplatnění ochranné známky, neboť celosvětově užívaný symbol by podle zákona vůbec nemělo být možné si takto registrovat. Soud návrhu vyhověl až v roce 2022, přičemž v rozsudku konstatoval, že nadační fond při registraci ani nejednal v dobré víře. Šlo mu zkrátka o peníze, a to zejména z milionových sbírek Post Bellum a Vojenského fondu solidarity.
Boj o čtyři milióny dárců pro Post Bellum
Budování tradice nošení vlčích máků na Den válečných veteránů se v Česku mezi prvními od roku 2001 věnovalo občanské sdružení ANLET (Asociace nositelů legionářských tradic), dnes již zaniklé. Jeho vlčí máky doplněné českou trikolórou nakupoval pro své zaměstnance především resort obrany. Sdružení používalo výnos na vydávání vojensko-historických publikací a pietní akty.
Mákové sbírky se v českých ulicích objevují až kolem roku 2015. Za tou dodnes nejviditelnější a nejvýnosnější stojí Post Bellum - Paměť národa. Za listopad 2023 utržilo rekordní částku přesahující čtyři milióny korun. To je dvakrát více, než Vojenský fond solidarity.
V prvních letech sbírek Post Bellum deklarovalo, že ze zisku sbírky natáčí rozhovory s veterány. Pokud jde o ty novodobé, jichž je přes šestnáct tisíc, natočila s nimi organizace za celou dobu pouhých 26 rozhovorů. Od otevření Centra pomoci Paměti národa pak uvádí, že výtěžek sbírky používá také na poskytování sociálních služeb pamětníkům. A kde jsou mezi nimi veteráni? Jde o účastníky odboje a odporu proti komunismu, kterým zákon z roku 2011 přiznal postavení válečných veteránů.
Technicky vzato, Post Bellum nikoho nešidí. Účel sbírky jasně deklaruje, veteránské problematice se věnuje a válečným veteránům pomáhá. Provoz Centra pomoci nelze dělit na veterány a civilisty, ti z něj tedy také benefitují. Současně se ovšem nelze divit, že to není vojenské veteránské komunitě po chuti. “Když se budeme starat o veterány s onkologickým onemocněním, můžeme prodávat květy měsíčku lékařského v Den boje proti rakovině? To by nás hnali,” nabízí příměr Miroslava Pašková.
Státem kontrolovaná charita pomáhá veteránům teprve rok
Vojenský fond solidarity, kontrolovaný resortem obrany, proto právě sem míří svůj vzkaz: “Vlčí mák České republiky je jediný vlčí mák, u nějž je zcela garantováno, že jeho veškerý výtěžek půjde na podporu válečných veteránů a vojáků.” Bohužel, tento silácký výrok není pravdivý a s vaničkou vylévá i dítě. Jsou zde samozřejmě další, dokonce déle existující, charity a svépomocná sdružení pomáhající vojákům a veteránům.
Paradoxem také je, že výše citovaný výrok o samotném Vojenském fondu solidarity platí pouhý rok. Do té doby totiž pomáhal jen vojákům v činné službě a jejich pozůstalým. Trvalo mu osm let, než změnil své vnitřní předpisy, aby pomoc mohli “čerpat i vojáci z povolání do pěti let od ukončení vojenské činné služby, a zejména také váleční veteráni, osoby jim blízké či jejich pozůstalí.”
Za zmínku stojí i fakt, že Vojenský fond solidarity dosud nemá právní subjektivitu. Po úmrtí pětice českých vojáků v Afghánistánu v červenci 2014 chtěla veřejnost pomoci jejich rodinám a posílala dary na sbírkové konto Charity České republiky. O třičtvrtě roku později s ní resort obrany podepisuje dohodu o společném projektu - trvale otevřené sbírce. Nakládání s utrženými finančními prostředky řídí výbor, v němž zástupci ministerstva a armády drží 15 z celkových 17 míst. Po jednom je přenecháno zástupci Charity a České biskupské konference.
Vzniká tak de facto státní charita, což je ovšem oxymóron. Charita z podstaty spočívá na dobrovolných příspěvcích a nezištné pomoci od nezávislých subjektů nebo jednotlivců, zatímco stát má financovat sociální a zdravotní péči ze svého rozpočtu, který získává z povinných daní. Podpora veteránů by tedy měla být ukotvena v zákonech a hrazena z peněz resortu obrany. A pak tam, kde stát už nestačí, nastupuje občanská společnost a její - na státu nezávislé - dobročinné organizace.
Předsedkyně Spolku VLČÍ MÁKY k tomu dodává: “Dobrovolnické pomoci veteránům se věnuji jedenáct let a můžu říct, že spousta veteránů se o pomoc na veteránský odbor ministerstva nebo Vojenský fond solidarity neobrátí. Cítí se odkopnutí, nezapadají do úřednických tabulek, a někteří jsou v nouzi přímo kvůli ministerstvu, které se vykrucuje z odškodňování služebních úrazů. Když si ministerstvo uzurpuje prodej vlčích máků, kdo těmto lidem pomůže?”
Na máku (ne)záleží, hlavně ho připněte
Spousta vojenských srdcařů i veteránů, kteří v nultých letech pracně vysvětlovali veřejnosti vůbec symboliku vlčího máku, cítí zadostiučinění, že se dnes objevuje na bundách a kabátech spoluobčanů. Důležité je, že tak vzdávají hold a vzpomínku veteránům všech válečných konfliktů, které utvářely naši společnost a státnost. Zabývat se ještě rozlišováním, od které organizace vlčí máky pochází, považují už za druhořadé.
Když však vezmeme v potaz, že Post Bellum nabízí máky na více než tisícovce míst a Vojenský fond solidarity na pěti stech (loňská výroční zpráva), je nasnadě, že naprosto válcují nabídku máků dobrovolnických veteránských charit, které si ani nemohou dovolit nechat desítky tisíc máků vyrobit a distribuovat. “Když nabízíme vlčí máky na akcích, kterým věnujeme svůj volný čas, lidé často říkají: “My už jsme vám přispěli,” a já jim odpovídám: “Nám určitě ne, to bych si vás pamatovala,” popisuje jistou bezmoc Mirka Pašková.
V Česku zkrátka dosud nedošlo ke spojení nošení vlčího máku a pomoci válečným veteránům. Do role garanta tohoto spojení se letos pasovalo Ministerstvo obrany, kvůli jehož třiatřicetileté neschopnosti a nezájmu zůstávali veteráni odkázáni na pomoc svých druhů a dobrovolníků ve veteránských spolcích. A těm nyní ministerstvo vzkazuje, že jejich máky nejsou ty pravé a oficiální. A komu tím prospějete?!
Comments